Studie KPMG nemá dobrou munici pro zemědělce
Studie KPMG k nové společné zemědělské politice nezohledňuje řadu dalších dotací, které zemědělské podniky získávají. Navíc se nezabývá možnou reakcí zemědělských podniků na změnu v nastavení dotací. Nemůže proto uzavírat, že výsledkem je nižší produkce celého zemědělského sektoru.
Vzhledem k nastavení nové společné zemědělské politiky (SZP) skrze Strategický plán ČR je rozhodně přínosné zkoumat její dopady na zemědělské podniky, či rodinné farmy. Nová studie KPMG zadaná Zemědělským svazem a Agrární komorou se o toto přesně snaží. Její analytici dochází k závěrům, že se sníží konkurenceschopnost velkých podniků, zpomalí se inovace a sníží se produkce.
V případě takto silných závěrů považuji za nezbytné rozebrat způsob, jak k tomu analytici z KPMG došli. Je vcelku zarážející, že jejich výsledky se opírají pouze o jeden typ přímých plateb – jednotnou platbu na plochu. Na této platbě jednoduchým modelem ukazují rozdíly mezi dvěma návrhy Strategického plánu ČR (zde používáme zkratky pro oba návrhy): (1) redistribuce 10 % a (2) redistribuce 23 %. Redistribucí se rozumí procento z celkové částky určené pro ČR z EU, které se přerozdělí na prvních 150 hektarů v daném podniku (ČR nastavení). Jejich model spočívá ve vynásobení částky na hektar půdy počtem hektarů. Je tedy zřejmé, že pokud vynásobíme počet hektarů nižší částkou (případ redistribuce 23 % pro velký podnik) dostaneme i nižší celkovou částku, což je závěr studie KPMG.
Analytici z KPMG ale už nezmiňují, že v současné době může zemědělský podnik čerpat několik typů přímých dotací na hektar obhospodařované půdy: jednotná platba na plochu (SAPS; nově se platba přejmenuje na Podpora základního příjmu pro udržitelný rozvoj BISS), platba pro mladé zemědělce, platba pro zemědělce dodržující určité postupy šetrné pro klima a životní prostředí (tzv. greening), dobrovolná podpora vázaná na produkci a přechodné vnitrostátní podpory.
K těmto přímým platbám je dále možné čerpat dotace z Programu rozvoje venkova, které mimo jiné zahrnují podporu pro Ekologické zemědělství (EZ), Agroenvironmentálně-klimatické opatření (AEKO), platby pro horské oblasti apod. Každý zemědělský podnik si může vybrat, jakým stylem bude na půdě hospodařit a tedy přímo ovlivnit výši obdržené podpory a nepřímo i své výnosy (studie ukazují, že výnosy v ekologickém zemědělství jsou střednědobě nižší, ale zhruba po 10-13 letech se přibližují výnosům konvenčních systémů, přičemž vyžadují nižší vstupy dusíku).
Dále autoři studie KPMG uvádí, že v ČR je průměrná rozloha zemědělských podniků 121 ha, a z toho důvodu je vysoká alokace na redistribuci (23 %) překvapující a neodpovídající struktuře českého zemědělství. Studie ale neodpovídá na otázku, jaká výše redistribuce odpovídá struktuře českého zemědělství. Jeden z odsouhlasených cílů SZP je cílenější podpora menším zemědělským podnikům, které nedosahují na úspory z rozsahu. Právě v České republice může být vyšší redistribuce, jak je navrhováno v nové SZP, jedním z účinných prostředků, jak tento cíl naplnit. Nicméně, i pro ověření této hypotézy je nezbytné analyzovat dopad celého balíku podpor na chování a produkci zemědělských podniků. Ale ani na tuto otázku studie od KPMG bohužel neodpovídá.
Kontakt pro média
Matěj Opatrný MSc., Ph.D.
Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí
Centrum socio-ekonomického výzkumu dopadů environmentálních politik
www.seepia.cz
matej.opatrny@czp.cuni.cz
José Martího 407/2
162 00 Praha 6
Text: Matěj Opatrný, Iva Zvěřinová
